Pořídíme si papouška!?
22.04.2014 18:19
Vrátím se do roku 2009, kdy můj manžel přišel s nápadem, že si pořídíme papouška :-). Popravdě jsem z toho moc odvázaná nebyla. „Papouška, a co s ním budeme dělat?“ ptala jsem se a manžel mi na to odpověděl, že to bude super, že mi bude sedět na rameni a bude mi dávat pusinky :-). Nakonec jsem souhlasila, ale s podmínkou, že to bude JEHO papoušek a že mu žádné pusinky dávat nebudu.
Na internetu mi ukázal fotky aratingy sluneční, která mě naprosto uchvátila svým vzhledem. Samozřejmě, že jsme se dočetli, že jsou hluční, ale že samec bývá tišší. Tak jsme se vydali pro samce k panu Holému na Moravu. Na výběr jsme měli ze třech samečků, všichni byli zvyklí na kontakt s lidmi a byli zvyklí na ruku.
Výběr byl poměrně jednoduchý, náš Bartíček se zamiloval do kšiltovky mého manžela, po které lezl a prozkoumával jí :-). Přičemž na něj pustil bobka, který mu natekl až do ucha :-(. Ostatní dva si nás moc nevšímali, více je zajímalo okolí nežli my, tak bylo rozhodnuto. Bárta jsme dostali jako dáreček v papírové krabičce (samozřejmě tam měl dírky) a vydali jsme se na cestu domů. Cesta domů trvala asi 4 hodinky a celou dobu jsme držela na klíně krabičku s naším podkladem. Že je uvnitř, jsem si ověřila jen v zatáčkách, kdy klouzal v krabičce a jeho drápky vydávaly o papírovou krabici skřípavý zvuk.
Když jsme ho doma pustili z papírového vězení, splašeně vyletěl a snažil se přistát na kaktusu. :-). To se mu samozřejmě nepovedlo a skončil na zemi. Dali jsme ho opatrně do připravené klece a dostal napapat. O jídlo ale zájem neměl, měl důležitější věc na práci, a to pořádně nám vynadat, že jsme ho tak dlouho drželi v té malé tmavé bedýnce.